Baroko
Johann Sebastian Bach ( 21.3. 1685 Eisenach - 28. 7. 1750 Lipsko)
Narodil se roku 1685 v Eisenachu a zemřel roku 1750 v Lipsku. Byl ve své době známější jako varhanní virtuos a jen asi 12 svazků jeho děl bylo vydáno před jeho smrtí. Jeho současníci ho považovali za nejlepšího varhaníka, jaký kdy žil.
Základní hudební vzdělání získal od svého bratra Johanna Christopha, varhaníka v Ohrdrufu. 1700-1703 byl členem souboru byl členem souboru michalské školy v Lüneburgu, 1703 působil přechodně v kapele bratra výmarského vévody, 1703-1707 jako varhaník v Arnstadtu, 1707-1708 v Mühlhausenu, 1708-1717 byl dvorním kapelníkem v Köthenu, od roku 1723 jako kantor tomášské školy v Lipsku. V roce 1749 ztratil zrak.
Bach byl menší postavy, se zakulacenou tváří i tělem a byl věřící - protestant. Na rozdíl od všech slavných hudebníků nikdy neopustil Německo, celý život strávil plněním svých povinností v německých městečkách a zámeckých rezidencích, kde se pěstovala hudba.
Ve svém díle dokonale spojil polyfonního (vícehlasého) umění a přivedl je na hranici možností. Vrcholem byly fugy, v nichž nejprve téma přednášel jeden hlas a po něm jej postupně přebíraly další hlasy, vokální nebo instrumentální,
a při vzájemném proplétání rostly do emotivně stupňovaného a nesmírně působivého hudebního tvaru.. Celé jeho dílo se nezachovalo, přesto je obrovské. Obsahuje na 200 kantát, různé mše a pašije, instrumentální koncerty a suity, skladby pro sólové nástroje počínaje varhany, klavírem a cembalem až po sólové housle nebo violoncello (sonáty a partity) nebo jejich kombinace v malých komorních souborech.
K Bachovým vrcholným skladbám patří například: Janovy a Matoušovy pašije, Mše h moll a Magnificat, Braniborské koncerty, Goldbergovy variace, Italské a Francouzské suity, Temperovaný klavír 1. a 2., soubor preludií a fug ve všech tóninách a Umění fugy pro varhany, poslední nedokončené autorovo dílo, v němž je forma vícehlasu dosud nepřekonaným uměním.
Byl dvakrát ženatý, z nichž měl dohromady 20 dětí, některé byly mimořádně nadané např. „berlínský“ Carl Philipp Emanuela „londýnský“ Johann Christian, který měl velký vliv na Mozarta. Ale otce nikdo nepřekonal.
Adam Michna z Otradovic ( 1600 Jindřichův Hradec - 1676)
Patří k největším českým básníkům a hudebníkům 17. století, dále i skladatelská a vydavatelská činnost, povoláním byl varhaník. Pocházel ze šlechtické rodiny (titul rytíř), byl hluboce vzdělaný, měl styky s Vídní, dobře ovládal benátský sloh (představitel Giovanni Gabrieli) i renesanční polyfonii
mnohé jeho písně zlidověly.
TVORBA: 1.) chrámové skladby na latinské liturgické texty
2.) duchovní písně na vlastní české texty - zpěvné, snadno zapamatovatelné, homofonní
a) chrámové skladby
Obsequinum Marianum (1642)
- zachoval se jen alt a bas
Officium vespertinum sive Psalmi vespertiui (1648)
- zachoval se jen soprán
Magnificant I. toni (1654)
- zachoval se jen díky opisu ve Vratislavi
- sóla, sbor, nástrojový soubor
Sacra et litaniae (= Skladby k svátostem a litanie; 1654)
- obsahuje: 5 mší
- dvoje litanie
- Te deum - pro sóla a sbor
- Rekviem - používá zde vypjatého chromatického vedení hlasů (při líčení představy posledního soudu
- používá v Gmi trojzvuk A-C-E nebo v Cmi trojzvuk D-F-A)
Missa Sancti Wenceslai (= Svatováclavská mše)
- nejlepší ze všech Michnových počinů
- bohatá melodicky, polyfonně a především zvukově (využití žesťů - trubky, pozouny, smyčců, varhan; kontrasty
- mezi sóly vokálního obsazení a doprovodného sboru)
b) písňová tvorba
Česká mariánská muzyka /podle barokního pravopisu/ (1647)
Loutna česká (1653)
- zde jsou shrnuty nálady a potřeby třicetiletou válkou týrané Evropy
- 13 árií s předehrami
- téma: sňatek Panny Marie s Bohem a sňatek lidské duše s Kristem
Svatoroční muzyka (1661)
c) jednotlivé skladby - svatební: Žehnání se světem, Svatební věneček, Duchovní svatební lázeň, Andělské přátelství,
Smutek bláznivých panen, Den svatební
- vánoční: Vánoční rosička, Vánoční noc, Vánoční magnet a střelec, Vánoční roztomilost
d) charakteristika Michnovy poezie
- kladl důraz na zvukovou stránku slov, bohaté rýmy a obrazná rčení
- téma: líbezné obrazy ráje × děsivých pekelných muk; + líčení přírody
Antonio Vivaldi ( 4. 3. 1678 - 28. 7. 1741)
Byl vynikající italský skladatel, houslista, dirigent a hudební pedagog. Působil zvláště v Benátkách, 1718-22 v Mantově a v posledních letech života ve Vídni. Měl též kontakt s českými zeměmi. Byl jeden z představitelů barokního instrumentálního koncertu (sólového i concerta grossa). Ustálil formu a nalezl tematiku odpovídající požadavkům koncertu. Počet jeho koncertů se odhaduje na více než 470 (z toho takřka polovina houslových), tiskem za života vyšlo 72 koncertů v 9 opusech, z nichž historicky nejdůležitější jsou L'Estro armonico (Harmonický nápad) a Il Cimento dell' Armonia e dell' Invezione (zkouška harmonie a invence; obsahuje též proslulé Čtvero ročních období). Dále skládal sólové a triové sonáty, opery(Orlando furioso), oratoria, kantáty, žalmové skladby a jinou hudbu. Nejnovější katalog Vivaldiho děl vydal v roce 1974 dánský hudební vědec P. Ryom.